První světová válka a postoj našeho národa k ní.
      Atentát v Sarajevu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda (28. 6. 1914) byl jen záminkou k rozpoutání války. Již na počátku války bylo jasné, že ani Češi ani Slováci se s válkou neztotožňují, že válka je záležitostí pouze Němců a Maďarů. Mezi obyvatelstvem se šířili letáky s proruskými (slovanskými) hesly a zpívali se známé písně s upravenými slovy (např. Červený šátečku kolem se toč, jedeme na Rusa nevíme proč)
      Na frontě naši vojáci hromadně zbíhali do zajetí (např. v dubnu 1915 to byl celý 28. pluk) a sebou si často brali i sokolské legitimace, doufajíce, že jim v zajetí pomohou.
      V pozdějším období války se vojáci odhodlávali k ještě výraznějším akcím jako například v Kragujevaci, kde se vzbouřil 71. pěší pluk tvořený převážně Slováky a 44 rebelů bylo popraveno.
      Tyto činy prostých lidí vedly T. G. Masaryka k rozhodnutí zahájit protirakouský odboj. „Já jsem se zastyděl, že my političtí vůdcové, byli jsme bezradní ještě v okamžiku, kdy již naši vojáci zvedli revoluci.“
President Osvoboditel Tomáš Garigue Masaryk
Gen. Milan Rastislav Štefánik
Pohlednice Čs. Legií
Pohlednice Čs. Legií
Pohlednice Čs. Legií
      Již v srpnu 1914 v Paříži vzniká z příslušníků československé kolonie vojenská, rota „NAZDAR“. Která dostala svou přezdívku od spojeneckých vojáků, protože se její členové zdravily Sokolským pozdravem, nazdar. Na podzim vojáci prodělali výcvik a odcházeli na frontu jako „Compagnie Nazdar“, kde byli zařazeni do svazku Marocké divize. V květnu 1915 se divize přesunula do oblasti Arrasu, kde zahájila ofensivu proti Němcům. V prvním sletu byla rota Nazdar. Pronikla linií obrany a dostala se přes silnou palbu do hloubky osmi kilometrů. Operace trvala asi dvě hodiny. Rota měla značné ztráty a přestala prakticky existovat. Její přeživší příslušníci byli rozptýleni do jiných útvarů a bojovali až do konce války na všech bojištích západní fronty. Naší rotě se dostalo ocenění v armádním rozkazu, který ocenil zejména ducha odhodlanosti a obětavosti.
Pohlednice Čs. Legií
Pohlednice Čs. Legií
Pohlednice Čs. Legií
Pohlednice Čs. Legií
Pohlednice Čs. Legií
      V Rusku po vypuknutí války Češi a Slováci žijící v Rusku manifestovali proti Rakousku a volali po svobodném státu. 28. září 1914 v Kyjevě přísahalo 700 příslušníků České družiny. Ti byli přiděleni v ruských jednotkách jako rozvědčíci a k provádění protirakouských agitací. Řady České družiny (tzv. Starodružiníků) rostly. V lednu 1916 vznikl Československý střelecký pluk a dále Československá střelecká brigáda.
      Brigáda se skládala ze tří pluků: Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova a Jiří z Poděbrad. Přestože nebyla ještě plně vyzbrojená, vystrojená a neměla dělostřelectvo, byla na vlastní žádost nasazena na frontu v rámci připravované Kerenského ofensivy u městečka Zborov. Úsek na kterém měla útočit, byl široký 6,5 km. K útoku vyrazili naši Čs. legionáři 2. 7. 1917 v 9 hodin ráno. Okolo poledne pronikli přes zákopové linie až k rakouskému dělostřelectvu. Fronta byla prolomena.
      Bohužel, pasivita a totální rozpad ruských jednotek zavinily nevyužití úspěchů Čs. legií a zhroucení ofensivy i celé fronty.
      Tato bitva však znamenala obrovský úspěch na poli politickém a znamenala přelom v chápání spojenců vůči Rakousku-Uhersku. T. G. Masaryk napsal: „Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím.“ Později bylo 2.7. dnem československé armády.
Pohlednice Čs. Legií
Čs. legionáři
Čs. legionáři
Čs. legionáři
Čs. legionáři
      Pro podporu války a monarchie se vyslovili pouze někteří poslanci katolických stran a jedna frakce sociálních demokratů. Na politické úrovni docházelo k radikalizaci a v Tříkrálové deklaraci roku 1918 se dožadovalo spojení českých zemí se Slovenskem. Podobně tomu bylo i na Slovensku. Politická reprezentace zpočátku zaujala pasivní postoj, aby se nemusela vyjadřovat k podpoře války. Tu podpořili pouze někteří katolicky orientovaní poslanci. 24. května 1918 prohlásil Andrej Hlinka v Turčanskom sv. Martině: „…Sme za orientáciu československú“. Slovenská domácí politika se přihlásila k ideji společného státu.
Diplom Slovenskej ligy v USA, udělovaný za finanční pomoc Čs. zahraničnímu odboji (organizoval Štefánik)
Pohlednice propagující odkaz M.R.Štefánika
Gen. M. R. Štefánik při slavnosti udělování Řádu sv. Jiří v Jekaterinburgu 10. 12. 1918
M. R. Štefánik mezi krajany ve Washingtoně r. 1917
hrob neznámého vojína od Zborova v staroměstské radnici v Praze
      V Paříži 14. října 1918 bylo vyhlášeno vytvoření prozatímní československé vlády v čele s T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem. Požadavek spojení Čechů a Slováků nesplnil ani poslední pokus císaře Karla o záchranu monarchie vyhlášením federalizačního manifestu 16. října 1918. V něm se sice mluvilo o národních státech, ale Čechy měli zůstat bez pohraničí a Slovensko bez spojení s Čechy, stále ve svazku s Maďarskem.
      Na tyto aktivity reagovala tzv. Wilsonova nóta z 18. října 1918. V té se říká, že „mezi Čechoslováky a říší německou a rakousko-uherskou je stav válečný, Československá národní rada je válčící vláda“.
      Na tuto nótu odpověděl rakouský ministr zahraničí J. Andrássy. Nótou jejíž text byl vyvěšený 28. října 1918 a který Pražané pochopili jako kapitulaci Rakouska-Uherska. Nadšené davy se vydali do ulic, strhávali znaky c. a k. monarchie a všude byly trikolory.
      Převrat proběhl bez prolévání krve, bez střelby a rabování. Do značné míry to bylo zásluhou Sokolů, protože starosta Sokola dr. Josef Scheiner vyslal do ulic sokolské hlídky v krojích, které dbaly o pořádek. Sokolové střežily budovy, hlídali sklady s potravinami a jiným materiálem, dbali o bezpečnost občanů. Spolupracovali s vojenským velitelem J. Rošickým. (On a jeho syn byli popraveni v roce 1942 za práci v odboji proti německým okupantům.)
      Národní výbor československý, ve kterém byli F. Soukup, V. Škrobár, A. Švehla, J. Stříbrný a A. Rašín vydal prohlášení: Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa!
Poštovní známka Čs. legionářů v Rusku
Poštovní známka Čs. legionářů v Rusku
Jan Štursa: Zborov
Čs. legionáři
Československá vyznamenání udělovaná Čs. legionářům
      Válka skončila 11. listopadu 1918, legionáři se vraceli do svobodné vlasti, ale domů ještě ne, čekaly je boje na Těšínsku proti Polákům a na Slovensku proti Maďarům.
K dvacátému výročí Zborovské bitvy
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře
Československé poštovní známky oslavující legionáře