První světová válka a postoj našeho národa k ní. Atentát v Sarajevu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda (28. 6. 1914) byl jen záminkou k rozpoutání války. Již na počátku války bylo jasné, že ani Češi ani Slováci se s válkou neztotožňují, že válka je záležitostí pouze Němců a Maďarů. Mezi obyvatelstvem se šířili letáky s proruskými (slovanskými) hesly a zpívali se známé písně s upravenými slovy (např. Červený šátečku kolem se toč, jedeme na Rusa nevíme proč)
Na frontě naši vojáci hromadně zbíhali do zajetí (např. v dubnu 1915 to byl celý 28. pluk) a sebou si často brali i sokolské legitimace, doufajíce, že jim v zajetí pomohou.
V pozdějším období války se vojáci odhodlávali k ještě výraznějším akcím jako například v Kragujevaci, kde se vzbouřil 71. pěší pluk tvořený převážně Slováky a 44 rebelů bylo popraveno.
Tyto činy prostých lidí vedly T. G. Masaryka k rozhodnutí zahájit protirakouský odboj. „Já jsem se zastyděl, že my političtí vůdcové, byli jsme bezradní ještě v okamžiku, kdy již naši vojáci zvedli revoluci.“